Vývoj a stavba oka

Zrak je naším nejdůležitějším smyslem, který nám poskytuje přes 80 % informací.

Vývoj oka

Lidské oko je z vývojového hlediska výběžkem centrálního nervového systému (nazývá se  oftalmomezencefalon). Protože máme obě oči umístěny na přední straně hlavy, můžeme vidět prostorově, panoramaticky. Toto prostorové (stereoskopické) vidění nám umožňuje i odhadovat vzdálenost. Veškerou realitu kolem nás vnímáme prostřednictvím receptorů – tyčinek a čípků. Pomocí tyčinek (v jednom oku jich máme 120 milionů) vidíme černobíle (skotopické vidění) a pomocí čípků (v jednom oku jich máme 6 milionů) vidíme barevně (fotopické vidění).

Vývoj vidění je velmi složitý, komplexní proces, který prochází několika vývojovými fázemi.

Donošený novorozenec má oko původně dalekozraké (tzv. hypermetropické, v rozmezí plus 2 až plus 4 dioptrie). Oko je fyziologicky příliš krátké, ostrý obraz se tvoří až za sítnicí a na sítnici vzniká obraz neostrý.  V první fázi, tzv. infantilní (od narození do tří let), narůstá oko ze 17 mm na 23 mm, kdy 1 mm odpovídá 3 dioptriím. Tento nárůst dioptrií je však v tomto období kompenzován změnami v lomivosti rohovky i čočky. Po třetím roce věku již roste oko pomaleji, až do 14. roku každoročně oko naroste asi o 0,1 mm, celkem tedy během této fáze naroste oko asi o 1 mm (tzv. juvenilní růst od 3 do 14 let). Oko se při růstu natahuje, dochází k předozadnímu prodlužování = myopizaci asi mínus 3 dioptrie. Z původně plus 3 dioptrií ve třetím roce se tedy oko postupně nuluje (tzv. emetropizace, kdy se paprsky, přicházející do oka, sbíhají přímo na sítnici a tam se tvoří ostrý obraz viděného). Tento vývoj směřuje k oku s normálním viděním v intervalu ­­– 0,25 dioptrie až +1,0 dioptrie. Oko chlapců bývá v předozadním směru asi o 0,5 mm delší než oko dívek.

Stavba oka

Rohovka je nejsilnější biologická čočka se 43 dioptriemi. Je tvořená průhlednými buňkami, které  umožňují průchod světla, a tím i vytváření viditelného obrazu.
Duhovka je zbarvená přepážka složená ze dvou radiálně uspořádaných svalů, které ovlivňují průměr zorničky – tedy její zmenšování či zvětšování.
Zornička je tmavý otvor uprostřed duhovky. Funguje jako clona fotoaparátu. Zvětšuje se nebo se zmenšuje podle množství přicházejícího světla. Dále se zornička též může při zaostření na blízko zužovat (fokusace).
Oční čočka je průhledná, pružná tkáň, její optická mohutnost se pohybuje mezi plus 15 až plus 19 dioptriemi. Je tvořena jádrem a kůrou čočky. Čočka zaostřuje obraz tak, aby dopadal do centra nejostřejšího vidění na sítnici, na tzv. žlutou skvrnu.
Ciliární sval (řasnaté těleso) je členitý, kruhový sval o třech vrstvách. Je umístěn na vnitřním okraji duhovky. Z něho vystupují vlákna upnutá po okrajích čočky (zonula zinnii). Stahem vláken ciliárního svalu se čočka zploští a po uvolnění se vlastní pružností vyklene. Při pohledu do blízka se kontrakcí ciliárního svalu uvolňuje závěsný aparát čočky. Čočka se díky své elasticitě vyklene a získá tím větší optickou mohutnost. Při pohledu do dálky dochází k relaxaci ciliárního svalu, napíná se závěsný aparát a čočka se zploští. Tím sníží svojí optickou mohutnost.

Okohybné svaly pohybují okem tak, aby obě oči sledovaly stejný předmět ve stejný čas - paralelně. Jsou čtyři přímé svaly (tvoří dvojice horní a dolní přímý sval, vnitřní a zevní přímý sval) a  dva šikmé svaly (horní a dolní šikmý sval). Na správném vidění se podílejí také svaly víček - zvedač víčka a mimický kruhový sval (orbikularis okuli).

Sítnice má bohatou cévní síť a množství pigmentu. Díky tomu má zdravá sítnice červenooranžovou barvu.