Hlavní příčiny zhoršování zraku

Vliv stresu na vidění (3. část z 7)

Okohybné svaly pracují normálně za předpokladu, že oči jsou uvolněné a neusilují vidět. Zvětšené úsilí je doprovázeno zvýšeným napětím okohybných svalů. Duševní přepětí a stres dále způsobí zvýšenou únavu očí. Stres zhorší vyživování všech tkání oka, v mozku se také zhorší zpracování viděného obrazu. Akomodační svaly oka totiž nezaostří nablízko, protože zornice se nedokáže stáhnout, oko hledí do dálky. Nastane tzv. úniková reakce, kdy cévní systém přednostně zásobuje svaly zajišťující pohyb, únik. V důsledku zvětšené zornice a zvýšeného napětí šikmých okohybných svalů dojde k prodloužení oční bulvy a zhorší se krátkozrakost (myopie).

Starosti omezují chuť vidět „zeširoka“!

Velikost, tvar a jasnost zorného pole se stále mění, reaguje v závislosti na stavu našeho vědomí. Prozkoumáte-li je ve chvíli uvolnění i ve chvíli obav, zjistíte, že v souvislosti s Vaším viděním není nic stabilní.

V klidu vnímáme všemi smysly. Jsme-li uvolnění a plní energie, vnímáme více, mnohem šíře a hlouběji. Vědomí se spontánně rozevře a vidění je jasné.

Jsme-li stažení obavami, silným strachem, hrozícím nebezpečím, smyslové vnímání se zužuje, „zmenšujeme“ se, zavíráme se do sebe v důsledku autokontrakce (vnitřního „stažení“), vnímáme méně. Naše pozornost se soustředí na jeden bod, na bezprostřední ohrožení a celek se ztrácí z dohledu. Potlačováním periferního vidění vzniká zúžené zorné pole (dotyčný nechce vidět nic okolo, zhorší se zpracování nových informací). Při trvalé obavě se snižuje jasnost a síla smyslů. I samotné vidění je horší.

Psychické napětí je tedy závažnou příčinou zhoršení zraku. Trpí jím často pesimisté, lidé vysoce odpovědní, upjatí, velmi spolehliví lidé se smyslem pro povinnost nebo psychicky labilní lidé. Ideální ostrosti zraku lze dosáhnout pouze pomocí uvolnění (psychického a následně i svalového).